Šereda

Majitel Korábu

Když sudičky nad kolébkou malého chlapce rozdávaly krásu, asi se jim zrovna vybavilo, jak před domem prostého rolníka šláply do něčeho velmi ošklivého. Ne že by Šereda byl ohavou k pohledání. Při troše dobré vůle a šikovné ruky by se z něj dost možná stal i pohledný muž,  ale co čert nechtěl, nejen, že na něm je vše jinak, ale Šereda především nikdy nestál ani o to něco změnit.

Vlasy i vousy si na něm rostou jak chtějí a jsou velmi neuměle zastřižené, takže mu po tváři spíš razí jakési chomáče vousů. Také trochu plešatí, ovšem jen do půlky hlavy. A přes své chybějící oko si odmítl nasadit pásku, takže jednání s ním nejsou dvakrát přitažlivá. Oblékán chodí stroze, lněná košile a kožené kalhoty. Když jde ven, oblékne si plášť a na hlavu nasadí klobouk. S davem spíše splyne.

Je to hrdý majitel Korábu, hospůdky v podobě lodi na pobřeží jednoho z menších sirilských ostrůvků. Má několik zaměstnanců, většinou nepříliš průbojných osobností, kteří jsou rádi za práci na palubě a tak je Šeredu vídat vcelku pravidelně i ve městě. Vcelku často navštěvuje hospodu U Žraločí ploutve. Nemá rád Jenevarixe, místního majitele, kritizuje jeho vedení podniku, a též trousí poznámky a povídačky o kvalitě jeho nápojů a obsluhy. Přesto se tato nesympatie nezdá oboustranná. Šereda je pravidelným soutěžícím při Jenevarixových hrách v pití  a elf též semtam pozve Šeredu na žejdlík, což pozvaný nikdy neodmítá. Jaký je skutečný důvod Šeredovy zášti se lze jen dohadovat.

Krátkodobé cíle: Začlenit se do obchodu s otroky (hodlá časem nahradit jednoho z pobočníků Pašaliho); zajistit si nového excelentního kuchaře (těžko k sehnání)

Dlouhodobé cíle: Propojit ostrůvek s pevninou (problém s úřady); zajistit konkurenci nejlepším pevninským podnikům a přebrat jim štamgasty

Nějaký čas býval Šereda řadovým pirátem, ale jeho kariéra nebyla nijak závratná. Stálo ho několik let života strávených na palubě a jedno oko, aby si uvědomil, že jeho kvality jsou zřejmě někde jinde. Pravdou je, že Šereda příliš nevyniká snad v žádné oblasti života, má jen vcelku dobrého obchodního ducha. Většinu příležitostí, které se kolem něj objevily, nepromarnil. Zeptat se ho dnes, proč koupil od sirilské vlády ztroskotanou loď uvízlou v útesech na pobřeží jednoho malého ostrůvku s úmyslem zařídit tam nálevnu, asi by v odpověď jen pokrčil rameny. Byl ve správnou chvíli na správném místě. Okamžitě se však kolem něho seskupilo velké množství prostých lidí, kteří si mu chtěli pomoci vrak zvelebit, aby se i oni měli kde cítit jako doma.

Loď se ale stala skvělým reklamním trhákem. Záhy přišla Šeredovi nabídka od jednoho z pobočníků  Pašaliho , zda by nechtěl zařídit ve svém podniku hry s otroky cvičenými na boj. Šereda chvíli naoko váhal, ale když ho pobočník ujistil, že samotný Pašali má zájem na tom, aby jeho podnik vzkvétal a přilákal hosty zásadně z vyšších tříd společnosti, a následně svou nabídku podpořil i menším peněžitým darem na pokrytí Šeredových nákladů na cestu do města a zpět na ostrov, měl majitel Korábu jasno.