Mejitel Králičí nory, hlava Nezávislých
Tvář Šéfa zná všechny druhy přetvářek. Je to protřelý, všemi mastmi mazaný hobit, na veřejnosti vždy dobře oblečený a pohybující se s šarmem a zdvořilým odstupem. Je-li však třeba, rozpustí vlasy, vyválí se v blátě, zvedne žebráckou hůl a splyne se zástupem pěšáků. Dlužno však podotknout, že takové situace již nenastávají často.
Jeho ambice nadmíru převyšují tělesný vzrůst. Na rozdíl od těch, kteří se chopili první příležitosti, získali značný vliv a po čase je spláchl mořský příboj, Šéf umí vyčkávat. Dnes je již nepřehlédnutelnou figurkou na městské šachovnici, takže mu prochází i jeho ambiciózní rétorika. O Sirilu totiž mluví zásadně jako o „Mém impériu.“
Dlouhodobé cíle:
Získat místo v sirilské radě tří. Nejraději by viděl zkolabování jejich systému vzájemné vyváženosti a postrčil dva rody proti jedinému, jehož místo by poté zaujal.
Také má zájem na zvýšení své popularity u široké vrstvy sirilského obyvatelstva. Doufá, že tato popularita by mu do budoucna mohla pomoci protlačit se výše.
Chtěl by si též naklonit Kapitána stráží, Tsirdryna von Waenara.
Krátkodobé cíle:
Sponzorovat velké umělecké dílo na Stříbrném náměstí (ve stylu skromnějšího vítězného oblouku u Zlatého náměstí).
Zmapování stok pod Dolní čtvrtí a získání organizace Hrobaříků pod svou kontrolu.
Snaha najít někoho, kdo by nahradil Mezka.
Šéf je majitelem Králičí nory a tím i hlavou všech malých zlodějských činností. U Nezávislých, jak svůj cech Šéf pojmenoval, nejde ani tak o nezávislost, jako spíš o určitou volnost v provádění svých zlodějských aktivit. Se svým profitem však každý musí navštívit Noru a zahrát si o provizi, kterou by jinak museli odevzdat. Když dojde k loupeži většího kalibru, je okradena chráněná osoba, či se rozjede pátrání vedené městskou gardou, zasahuje Šéf osobně, majetek je navrácen, zloděj pokárán mezi čtyřma očima a vody se opět uklidní.
Šéf, narozdíl od jiných, nezačínal v Sirilu na vlastní pěst. Již do města přicestoval s vlastní skupinou schopných znalců zlodějského oboru a společně začali budovat, nejprve na periferiích, vzájemnou síť důvěry. Jejich požadavky byly malé a všechny drobné zlodějíčky zpočátku pojila spíše vzájemná solidarita, ale stačilo to k tomu, aby se řady hojně rozšířili, čímž získali přístup k množství informací a postup do centra dění byl nezadržitelný. Město si však žádalo daň. Čím více vlivu jejich partnerství získalo, tím méně bylo partnerů, až nakonec zbyl sám jen malý hobit.
Co se stalo s ostatními? V podezření bylo cokoliv, kočky, pomsta za minulé kšefty, jen ne Šéf. Konečně, co na tom záleží, dnes už stejně všichni myslí, že Šéf byl od počátku jediným mozkem celého cechu.
Je to vlastně trochu zamotané. Na jedné straně se Šéf snaží získat si přízeň těch nejníže postavených, na druhé straně se nemůže dočkat, až se z jejich společnosti vymaní.