Masový vrah
Milý a příjemný společník, pro mnohé až příliš veselý. Když jde po ulici, lidé si na něho ukazují, mávají mu a radostně pokřikují, načež se jim šašek odmění veselou grimasou nebo nějakým akrobatickým kouskem. Metá kozelce rovnou na ulici a lidé mu pobaveně tleskají. Hned se okolo něho seběhne hlouček zvědavců a všichni napjatě čekají, co předvede dalšího. A šašek předvádí. Zručně mění masky i hlas, vypráví a předvádí veselé historky pro uši všech přísedících, tu se opírá o svou bláznovskou hůl, tu vyskakuje do výšky, jindy okolo sebe rozhazuje barevné šátky a žongluje se vším co mu přijde pod ruku, má velmi široký repertoár a je oblíben jak u vznešené vrchnosti, tak u lidí nejnižších vrstev. Člověk, který umí pobavit je zkrátka vítán vždy a všude. Nejčastěji se pohybuje kolem hospody U kejklíře.
Kde se vzal, tu se vzal,
malý šašek přihopkal.
Šťouchne do Vás: „Pane milý,
což bychom se, pobavili…“
Pomatený šílenec a velmi nebezpečný člověk. K počtu usmrcených v Sirilu přidává taktéž svůj krvavý krajíc chleba. Šašek kdysi býval dobrodruh, jeden z těch, kteří se rozhodli vydat se do magické oblasti a jeden z těch, kteří na to doplatili. Magická bouře, která tehdy pobila všechny jeho druhy jej sice zachovala, ale jen proto, že se do jeho mysli dokázala nesmazatelně vklínit démon z astrální sféry, který sice, snad šťastnou náhodou, zachoval šaškův život, ale učinil z něho doslova líheň démonů a posedlostí. Když se, opět jakousi náhodou, dostal do města, nikdo ho již nepoznal. Ani on se už nepoznal, ale začal žít jako šašek. Nikdo však dodnes netuší, že ve veselém prostém človíčkovi se skrývá děsivé monstrum. Ti šťastní, a doposud je jich naštěstí většina, jeho představení přežívají. Těm méně šťastným se může stát, že je dočasně posedne démon chechtavého šílenství - což při komičnosti šaška nikomu nepřijde podivné. Tento démon je však stále spjat s kejklířovým představením, jakmile ustane šašek, skončí i posedlost. Toto ovšem není pravidlem, platí také, že čím déle je člověk přítomen šaškova představení, tím větší je šance být lapen. Kromě vyčerpání ze smíchu má ale tato krátkodobá posedlost i další nepříjemnou vlastnost. Oběť se chce účastnit dalšího šaškova představení, navštíví ho při další vhodné příležitosti. Vše se projevuje tak nenápadně, že nikdo snad ani nemůže pojmout podezření, že by bylo něco v nepořádku. A tak se okruh přátel šaška zvětšuje. Jednoho dne pak všechny oběti (jaká to náhoda) vstoupí do uzavřené místnosti, aby shlédli své poslední představení, představení nezměrné hrůzy a utrpení. Popis představení, při kterém se uvolňují všechny síly z propojení šílencovy mysli a astrálu, je takřka zbytečný - kdo se ho účastní, nepřežije, neboť v tu chvíli se diváky snaží zabít i samotná místnost, ve které se masakr odehrává. Mnohé oběti samy před hrůznou smrtí také ztratí rozum. O šaškovi by se tak dalo mluvit jako o upírovi, který se ovšem neživí lidskou krví, nýbrž myslí. Jeho metody zabíjení se různí, stejně tak počet obětí a rozmístění jejich těl, a to takovým způsobem, že takřka nelze uvažovat o jediném vrahovi.
Šašek si tak svých činů není nijak vědom, ve svém „obyčejném“ životě o strastech a vraždách nepřemýšlí. Setkání s vymýtačem by mohlo vyústit ve velmi zajímavý souboj, nicméně nutno podotknout, že ačkoliv je šaškova mysl plná démonů, pravděpodobně by se ho takto podařilo zastavit, snad dokonce i zachránit jeho vlastní mysl. Tak se může družina potkat s exorcistou senzibilem, který vycítil něco děsivého na tomto ostrově a rozhodl se ulevit hmotnému světu od temných a tíživých bytostí astrálu, a který hledá právě šaška.
Ať už je to ale jakkoliv, například pokud dojde družině nějaká spojitost s šaškem a vraždami, nebo se pouze pokusí tyto vraždy vyšetřovat, měly by se postavy mít na pozoru, neboť v tu chvíli se snad sám osud obrátí proti nim a ony pocítí jeho děsivou tíži. Byli již v minulosti lidé, kterým jistá spojitost došla, ale ti za podivných okolností byli nuceni město opustit, nebo jinak museli své vyšetřování ukončit. Stejně tak, pokud by se snad někdo rozhodl šaška „jen tak“ zabít, pravděpodobně neuspěje, protože náhoda a slova „jen tak“ stojí bezesporu na straně šaškově, ač ten si toho vědom není.