Stoky. Téma často probírané v hospodách a přístavních krčmách. Ve slušné společnosti raději nevytahované na světlo. Osamělí zločinci se tam odváží jen v největším nebezpečí a řádoví ochránci zákona, tam nechodí vůbec.
Stoky tu byly už dávno. Nalezeny pod těmi pár ruinami, které zbyly z města, které tu bylo před Sirilem. Nejdříve si jich nikdo nevšímal, protože bylo moc práce se stavbou, ale když bylo vše hotovo, vydalo se dolu několik výprav. Nemnoho účastníků se vrátilo. Ti kteří se vrátili byli ti, kteří zkoumali jenom první patro.
Zjistilo se, že Stoky jsou strukturované v podlažích. První podlaží bylo relativně bezpečné, když jste se nebáli krys a dávali pozor kam šlapete. Ti kdož se dostali do druhého si řekli, že můžou i do třetího. A pořád zkoušeli štěstí. Když je něco nedostalo cestou dolu, zabilo je to, když šli nahoru.
Časem se první patro stok stalo útočištěm pro různé nezávislé zlodějíčky a jim podobné. Druhé až třetí patro zabraly různé organizace či entity, které jsou dostatečně mocné, aby jim tu nic nehrozilo, ale na povrchu by něco překáželo jejich zájmům.
Stoky se táhnou pod celým městem a možná i za jeho hranice. Nikdo nedokáže říct jak hluboko sahají a co všechno je vlastně obývá. Pozornost vědeckých společností se raději upírá na objekty, bezpečnější a na ty, u kterých je ověřeno, že z toho bude nějaké zlato.
Všechny chodby v prvním patře jsou stejné. Stejný kámen, stejný styl práce. Jako v každých katakombách, kdekoliv jinde. Ale níže už je to něco jiného. Někdy jsou tam celé velké sály. Mění se výška, šířka, materiál, styl chodeb. Jako kdyby každou část stavěl někdo jiný. Ale jen málokterá část je přírodního původu.
Vstupy do Stok jsou po celém městě. Ty veřejně přístupné jsou uzavřené magií, železem i kamenem. Některé jsou však na územích kam si stráže normálně netroufnou. Velká část vstupů je také ve sklepech různých domů. A majitelé mnohdy výhodně profitují na tom, že na to neupozorní příslušné úřady.