Dryáčnice
V celém Sirilu lze nalézt jen několik málo lidí, o nichž by se dalo mluvit jako o sečtělých. A Morgula vyvstane na mysli každému Sirilanovi jako první, kdykoliv někdo z nich uslyší slovo, „starý“, nebo „baba“, a ze všeho nejvíc, když se ozve „jedovatý“. Také jen těžko budete hledat člověka, který obývá Siril a někdo neměl tendence k jeho vraždě nebo přinejmenším ublížení. Morgulu však lze hledat, ať už je si toho vědoma či ne, za většinou otrávených, kteří se v křečích váleli na zemi svého pokoje před tím, než si pro ně přišla milosrdná smrt. Jak to tedy, že se Morgula každý den pohupuje v monotónním rytmu ve svém proutěném křesle za křivým stolem svého krámku a v křivých zubech svírá bezstarostně jednoduchou dýmku? Ve skutečnosti není Morgula chráněna žádným rodem a nikdo by z její ochrany prospěch neměl. On zkrátka není žádný důvod tu seschlou stařenu zabít. V celém Sirilu se nenajde člověk, který by ji neznal, ale Morgula nezná ani ty nejvlivnější osoby, které sedí na trůnech z lidského masa a utrpení, na němž je Siril postaven. Morgulu nic takového nezajímá.
Shrbená stařena oděná v několika lněných hadrech, s velkým křivým nosem, který nápadně připomíná lodní hák. Na nose je se vší velmožností posazena obrovitá bradavice, o které v Sirilu místní šprýmaři vypráví celé legendy, a díky níž se ve městě uchytilo úsloví: „Přísahám na bradavici starý báby.“ (když pak do nárožní zaplivané putyky vběhl otrhaný rybář, že viděl na moři kroužit loď duchů, nikdo mu nechtěl nic věřit do doby, než vykřikl osudnou přísahu. Nějakou dobu nato se mnoho námořníků bálo vyplout na moře dříve než po svítání) Těch několik šedivých vlasů, které jí ještě zbyly, si potom byrokraticky stáhla do přísného drdolu, svázaného šlachou, jež se volně povalují v policích jejího krámku. Morgulin zkažený úsměv se nekonečnou změtí vrásek mění na nelidský škleb, který odhaluje prázdnotu v jejích ústech tam, kde dříve byly zuby, zakalené bledé oči, které už neodráží žádné city, scvrklá kůže, jejíž barva se nápadně podobá koňské moči, umrlčí kostnaté ruce s nestříhanými ostrými nehty, špinavé a odporně vyhlížející drápy. V jejím laločnatém hrdle se ozývá tichý hlas rezatých mříží hřbitovů a vítr ševelící v zapadlých údolích.
Morgula je živoucím úkazem toho, co s člověkem dokáže udělat vášeň. A to je to, co je vášní „jedovaté stařeny.“ Okultní dryáky, smrtelné jedy i život zachraňující masti a nápoje. Její schopnosti by žádný z alchymistů nikdy nenazval lučbou, profesní hrdost jim zakazuje přijmout Morgulu mezi tvůrkyni pravých lektvarů magické povahy, slavnou dryáčnici považují, a vlastně i oprávněně, za odkaz šamanů ze starých věků. Přesto, shání-li kdokoliv z nich přísadu do lektvarů, suroviny pro tvorbu magických předmětů, je Morgulin krámek neocenitelným místem. Křivý domek na rohu Šerelé ulice, nápadný pro svou zchátralost, je domovem jejího houpacího křesla a jejích miláčků. Stěny a police „domu“ jsou totiž pokryty nejrůznějšími ingrediencemi: Bylinky (černobýl, dobromysl, hadí mord, pelyněk, náprstník, …) , netopýří křídla, krysí ocásky, kočičí packa, žluč, houby, trus, kosti, peří, krev, sliny, drápy, šlachy, zuby, vlasy, opičí hlava, varaní varlata a jiné přísady, jejichž pachy a vůně se ve vyschlém vzduchu mísí na nezaměnitelné aroma, který delší dobu dokáže vydržet snad jen Morgula sama a nebo čističi stok, kteří se zrovna vracejí z šichty. Morgula z těchto „vzácností“ namíchá takřka cokoliv, na co si jen člověk dokáže vzpomenout, od léčivých čajů přes zaručeně účinné prostředky k získání ženiny náklonnosti, různé voňavky pro bohaté dámy i lehké děvy, až po jedy, jejichž přesné účinky i protijedy k nim zná jen Morgula sama.
Údiv však nebudí jen visáž celého krámku, ale i chování Morguly samotné. Zákazníka, který vejde do krámku, buď záměrně ignoruje, nebo o něm zkrátka opravdu neví, alespoň do chvíle, než na ni dostatečně nahlas promluví. Celý krámek je kromě dostatečně nechutného zápachu také zaplněn neustálým monotónním vrzáním jejího proutěného křesla. (s křeslem souvisí další hojný drb, který říká, že to křeslo dostala od významného představitele jednoho rodu, ještě v době, když přišla do města hledat své štěstí a že mu namíchala nápoj lásky, který pak společně vypili. Kromě milostného poměru, který je nedoložen, je to křeslo jedinou vzpomínkou na její velkou lásku, kterou později někdo úkladně zavraždil. Přesto spousta lidí spíše říká, že Morgula je jen stará panna, které se každý mužský štítí) Houpání se zdá být její jedinou celodenní aktivitou a jen občas se stane, že natáhne šlachovitou ruku a pohladí svou Sirilskou kočku, která leží na stole. Je to další šok, který na případného návštěvníka čeká. Nejednomu nelítostnému zabijákovi se náhle zlomil hlas, když u stolu během souvislé řeči náhle zjistil, že kočka na stole je nadobro mrtvá a vysušená. Pomyslnou korunu podivínskému chování pak Morgula nasazuje svou neutuchající nahluchlostí a nepříjemnou zapomnětlivostí. Nejednomu tiše mluvícímu zákazníkovi se stalo, že zatímco si přál lék na svou rýmu, po požití nápoje ho jen odklidili mrtvého z ulice. S Morgulou si nelze nic domlouvat, jediné, co si doopravdy dokáže zapamatovat je dryák, který má vyvařit, ale zapomíná jak na lidi, kteří si nápoj objednali, tak na cenu, kterou jim určila prvně. Tím se její pobyt v nebezpečném Sirilu velmi usnadnil, neboť je každému jasné, že zapomětlivá stařena není sama o sobě nikterak nebezpečná. Je možné, že si za svoje služby nechá zaplatit protislužbou, ale připravte se na to, že nebude příjemná. Prohledávat hřbitov, budit mrtvé, prolézat skuliny kde spíše chodí smrt než živí tvorové, to nejsou úkoly pro leckoho. Za splněné úkoly se ale umí velmi dobře odměnit.
Nejzajímavější skutečností na Morgule je fakt, že ač je sama velmi aktivní jak v přípravě lektvarů dodávajícím krásu a odstraňujícím sexuální zdrženlivost, který se velmi uchytil v místních bordelech, tak ve výrobě různých ochranných talismanů, ona sama žádný ze svých výtvorů nepožila ani nepoužívá. Jeden ze šprýmařů vykládal s velkým úspěchem, že když ještě byla v učení u starého poustevníka, pokusila se vyrobit lektvar krásy, jenže když ho vypila, vyrostla jí na nose ona tak dobře známá bradavice. „Od té doby už nikdy svoje výplody nepije, co kdyby ta bradavice zase náhodou zmizela.“ Inu, a jak se říká, na každém šprku trocha pravdy.
Kde přesně bydlela před příchodem do Sirilu snad neví ani ona sama, protože se o to nikdy nestarala. Jediné co je známo, že se ji několikráte pokusili upálit za čarodějnictví. Řízením osudu připlula až sem a zde zůstala. Někteří říkají, že je starší než samo město, ale na druhou stranu si mnoho lidí pamatuje její příchod spojený s bouří.
Důvody, jak a proč se Morgula objevila v Sirilu nikdo nezná, a ani po nich nikdo doopravdy nepátrá. Ti, co využívají umění Morguly jsou rádi, že mají její dryáky, a ti, kteří jen stařenku znají z vyprávění jsou rádi, že se mají vždy čemu zasmát.
