Zapovězená čtvrť
Čtvrť obehnaná zdí z dobrého důvodu. Cokoliv se nachází za ní je skutečně odsouzeno k zániku. Domy jsou pobořené, skácené jeden na druhý, všude je špína, hlad, nemoci a smrt. Možná kdysi nebývala to, co je dnes, ale pro udržení dobrého jména Sirilu bylo nutné tuto čtvrť neprodyšně uzavřít. Kromě té největší lidské spodiny, lidí balancujících neustále na okraji života je toto místo převážně domovem Sirilských koček.
Když došlo k vyhubení krys a kočky začaly ohrožovat obyvatelstvo, bylo svedeno mnoho napůl úspěšných bojů za vyhubení koček. Nakonec se zdálo, že se podařilo kočky zatlačit do kouta, třebaže bylo nutné jim obětovat poměrně rozlehlou část Sirilu, dnešní Zapovězenou čtvrť. Takřka po vzoru historické Berlínské zdi byla i zde vybudována mohutná hradba oddělující „bezpečnou“ část města od té „nebezpečné“. Je ale jistě patrné, že ani tato zeď nevyřešila problém s kočkami. Dodnes se nachází mrtví zcela bezpečně usmrceni kočkami, mimo Zapovězenou Čtvrť, ale i přesto lze mluvit o tom, že dnes je v Sirilu relativně bezpečno, rozhodně ve srovnání s krvavou minulostí.
Velká budova uvnitř čtvrtě představuje pevnost městské stráže. Jedná se o tvrz s vysokou věží, která stojí na vyvýšeném místě čtvrti tak, aby pozorovatel dokázal obhlédnout co největší prostor. Může sloužit také jako dočasná bašta při obléhání Sirilu, ale v tomto ohledu má nízké strategické využití. Obyčejné ohrazení nebezpečí zkrátka nebylo dostačující problém nadále přetrvával. Potřebu zčásti vyřešil tento částečný dozor gardy. Netřeba připomínat, že sem se dostávají vojáci spíše za trest, nebo na ozkoušení jejich kvalit, odvahy či čeho jiného. Procházet touto čtvrtí vyžaduje neustálou pozornost, ruku na zbrani a oči na stopkách. Nehrozí jen nebezpečí od koček, ale lidé, kteří tu přežívají, jsou mnozí již napůl šílení strachy a nebezpeční dokonce i ozbrojeným strážím, pokud jich není víc pohromadě. Toto místo je dnes již skutečnou džunglí, kterou se bez průvodce jen těžko prochází. Ale zkuste si sehnat průvodce…
Vchody jsou jen dva. Každý je střežen a uzavřen mříží a velkými dveřmi (na druhou stranu, vůbec se nepředpokládá, že by tudy měl projet například vůz. Dostat se dovnitř není tak složité, ven je to o něco horší. Nejvíc samozřejmě záleží na tom, jak člověk vypadá a v obou případech jde většinou o to uplatit stráže (kteří si říkají, že když už tam někdo tolik chce, musí mít setsakra dobrý důvod a protože odtamtud už asi nevyjde, byla by škoda, aby všechny jeho peníze zůstaly ležet někde na ulici.). Ven se zpravidla nepouští. Jde samozřejmě o domluvu, záleží na tom, na koho člověk zrovna narazí, ale garda je povětšinou tvořena surovými lidmi, kteří mají zalíbení jen v násilnostech a cizím neštěstí. Nejjistější způsob jak se dostat ven je projít do pevnosti a legálně odejít ze čtvrtě s výměnou stráží.
Čtvrť se využívá hlavně jako vražedný činitel. Lidé mizící beze stopy končí svůj nepohodlný život právě zde. Tu nastává jeden drobný problém. Lidé, kteří dostávají oběti do čtvrtě, mají velkou šanci, že zde uváznou také a ať už je to proto, že je cestou potká něco nepěkného, nebo proto, že je stráž zkrátka nepustí. Proto je buď počítat s cenou, tedy úplatky nejen za vstup, ale i za výstup, nebo s tím, že svědci nebudou už skutečně žádní. Podle toho je třeba vybírat své výkonné lidi, nebo nevědoucí žebráky, kteří práci vezmou jako možnost výdělku, ale netuší, co je za zdmi čeká.
Což nás přivádí k tomu, že spousta lidí skutečně neví, co se za neprostupnou zdí nachází. Proč by také měli, lid nezajímá, co je za nějakou zdí ve městě, zdí je tu spoustu, lid zajímá Siril. A Siril, to je štěstí a zábava, peníze a moc, a také krása a prestiž. Jak by mohl někdo tušit, že v tak živém městě, jako je Siril se nachází tak ochrnuté a mrtvé místo. Snaha všech, kdo o tomto místě vědí je co nejvíce pravdu utulat, což sice nejde vždy, ale je přece tolik příjemnějších témat k rozhovoru.
