Podhradbí
Místo, ač již mimo ochranu městských hradeb, stále ještě součást města. Vlastně je velmi podobné Řemeslnické čtvrti (10), jen s opět stupněm horší kvality. Je tu mnoho řemeslníků, kteří právě buď kvůli svému řemeslu byli spíše odsunuti za městské hradby (koželužníci), různá málo úspěšná povolání, možno tu nalézt opuštěné ateliéry zchudlých malířů, místa, kam se uchylují bezdomovci, zkrátka je tu místo pro všechny, kdo pracují rukama, aby se za to nedočkali žádného vděku. Protože, jakožto místo mimo hradby, nespadají pod přímý vliv města, městské hlídky tu nejsou časté.
Domy se už skutečně staly chatrčemi a lidé, kteří v nich přebývají, už dávno zapoměli, proč vlastně kdysi do Sirilu přijeli. Žebráků se tu kupodivu moc nevyskytuje, není kdo by je měl čím obdarovat, a pokud ano, tak vytvářejí skupinky a snaží se společnými silami nějak přežít. Skutečně je možné tu najít rozdíl mezi lidmi vně a uvnitř Sirilu. I zde se lidé smějí, ale ten smích zní jinak, než ten, který jsme dosud slýchali v okolí hostinců a veřejných domů. Zde je možná drsnější, možná spontánnější, ale co je nejdůležitější, je tu. Není tu lehký život, ale lze najít takové, kteří, a snad právem, se považují za skutečně svobodné, nesvázané a nepoškozené městským shonem. Snad zapoměli, že kdysi si jej užívali, snad nechtějí vzpomínat.
U pobřeží se nachází několik provizorních mol, půjčovna a úschovna malých člunů, i když rybářství je častější spíše u Dlouhé pláže (13).
Za zmínku stojí i vliv rodů na tato místa. Nikdo to veřejně nepřizná, ale právě toto je místo, kde se vyřizují různé krvavé spory a srážky vlivných i méně důležitých sicců a jejich sítí. Obyvatelé by tomu nevěřili, ale i o ně se zajímají vysoko postavení hodnostáři reprezentující město.
