Není na něj hezký pohled. Přirozeně, nedá se říci, že by na některého z žebráků v Sirilu pěkný pohled byl, ale většina žebráků alespoň připomíná člověka. Jeho zjev je nyní pro výstrahu a hrůzu každého, kdo by se pokusil následovat jeho osud. Na první pohled se zdá, že byl vystaven strašnému mučení, má rozteklý zdeformovaný obličej, místo tváře mu mrká velké napůl slepé oko, krk vypadá jako jediný velký lalok, v němž se někde topí páteř a hrdlo. Jedna jeho ruka vykazuje známky několikanásobné zlomeniny, je zkroucená do nepřirozeného úhlu, ale nejhorší je, že přes veškerou zrůdnost je tato končetina stále kompletní a pohyblivou součástí jeho těla. Na jedné noze má pak dva prsty navíc, čnějící do prostoru jako nějaký velký vřed a znemožňující mu plynulý pohyb. Jeho tělo vykazuje další známky jeho děsivého příběhu, ale on sám se jimi jistě nebude chlubit.
Byl v magické oblasti. Dokonce třikrát, momentálně je to člověk, který toho o tomto místě ví nejvíce a je ještě schopen vcelku rozumně o tom mluvit, ačkoliv i on je již dost poznamenán zážitky, které si z tohoto místa přinesl. Postavám může hodně prozradit, (klidně i za kus chleba) popřípadě jim povyprávět svůj příběh, do magické oblasti však již neodhodlá odplout i kdyby mu naslibovali cokoliv. V součastnosti žebrá poblíž hospody U žraločí ploutve v přístavní čtvrti, čeká na zbytky z kuchyně.
Poprvé byl součástí posádky výpravy jednoho z rodů. Avšak na pevninu se nedostal, pouze hlídal loď- výprava byla vcelku úspěšná a z vyprávění ostatních námořníků se dozvěděl mnoho o tom jak to v oblasti vypadá. Podruhé se zúčastnil výpravy opět pod vlajkou onoho rodu. Tato cesta ovšem dopadla katastrofálně a jen málo z členů posádky přežilo. On byl ten z těch šťastnějších a dokonce se mu podařilo zatajit a odcizit několik nalezených artefaktů. Jejich prodejem získal mnoho peněz a začal plánovat třetí výpravu na vlastní pěst. Pronajal vlastní loď a posádku a s vidinou velkého zisku se vydal na moře. Avšak magická bouře hned na okraji magické oblasti zhatila jeho plány. Jen se štěstím a se znetvořeným tělem přežil tuto bouři…
Jak se o něm dozvědět:
- Nejpravděpodobnější je, že si ho postavy všimnou samy u výše zmíněné hospody, jak se krčí v nějaké postranní uličce. Je dokonce možné, že když si jich všimne, pozná, že jsou to dobrodruzi a sám k nim přijde s informacemi na prodej.
- V hospodě U useknuté hnáty, pokud se budou vyptávat hostinského na magickou oblast, pravděpodobně se o žebrákovi zmíní.
- V přístavu u loďaře, který má přehled o tom, které všechny lodě se mu už v magické oblasti ztratily
Může poskytnout dostatek informací, ale za každou bude něco chtít (nemá jednoduchý život, tak se z každého bude snažit přeci jen vyždímat co to dá, aby si zajistil co nejvíc svých budoucích dní)
„Ó, to je škaredý fantóm! –
Tak řeknou konšelé zlatého města,
tak řekne věhlasný národa vůdce,
zatřepou hlavičkou národní dámy,
tak vzkřiknou knížata, ke králi – katu –
a jasný vévoda Nosferatu –
Když jsem se z hromady krvavých srdcí,
do výše zvedl. Tak bili mne bičem!
Puch mrtvoly ode mne táhne,
na rukou na nohou puká mi maso,
znáš síni slunečnou? Tak oko mi plaje,
krvavý chalát mi s ramenou vlaje,
na jednom nesu rybářskou loďku,
na druhém nesu úzkosti chrám,
v pravici zemdlené praští mi kosti,
levici žerou mi krysy, jak hosti,
oko mi spaluje slaný to moře prach,
(srdce mi vytrhl zmatek a strach)
v nohou se drží křeč a jsou černé,
prsty mi upadly, dláždí se s nimi
síň velkých pánů. Jen pohleď shůry!
Víčka má. (křídla mrtvé můry)
Na zádech démoni, hadi mě obtočili,
pijí mou žluč a chutná jim sladce.
Bohové vědí, že jsem škaredý –
Zlato mi z rukou již opadalo, uhaslo oko
co spálilo města. Neslyším, nechci svůj osud!
Říkáš mi, dukát? Povídám: Ne!
Říkáš, že sto mi dáš? Křičím: Zmiz!
Co tisíc, že nevzal bych?
Jazyk mi upadá, chytí tě.
Dávit tě bude, zadáví tě!
Blázne a zbabělče, budeme stát
společně. Přízraky vyhaslých duší!“