Lovec koček
Sirilské kočky jsou pojem, o kterém se raději nemluví. Mrtvoly na ulici se zjevnými známkami drápů bývají odklizeny rychleji než ostatní, aby si jich všimlo co nejméně lidí a nevznikla nevyžádaná panika. Obecně se má za to, že kočky jsou uzavřeny v Zapovězené čtvrti velkou zdí a stálou hlídkou. Nebo by alespoň všichni chtěli, aby tomu tak bylo.
Jakmile začne kdokoliv o problematice koček alespoň trochu pátrat, zjistí, že skutečnost je poněkud temnější. Zapovězená čtvrť není malé místo a fakt, že bylo přenecháno kočkám ukazuje na závažnost této skutečnosti. Za každou mrtvou kočku je možné získat i odměnu, jaké se jinde vypisují na hlavy banditů ohrožujících okolí. Tyto nabídky na odměnu však nikdy nejsou nikde psány ani nevisí na veřejných místech. Město vší silou bojuje, aby jeho trn zůstal nezpozorován.
Problém s kočkami přetrvává a dosud se nenašel nikdo, kdo by ho byl schopen uspokojivě vyřešit. Dílčí úspěchy jsou k ničemu – je třeba vyhrát válku, nikoliv bitvy. A netřeba si nic namlouvat, dokonce i bitvy jsou spíše sledem neúspěchů.
Příběh smutného dobrodruha:
Reginhar patří mezi nejúspěšnější z těch, kdo se rozhodli kočkám postavit. Mohl by se s trochou nadsázky dokonce nazývat i profesionálním lovcem, protože svou činností si vydělává na živobytí. Mrzoutský barbar, znechucený starostmi života nemá stálou střechu nad hlavou, jen v Podhradbí (12) využívá sklep jedné chatrče jako částečnou noclehárnu a v Zapovězené čtvrti (9) využívá jeden dům jako skladiště pro poslední záchranu. Místa na spaní raději často mění, řídí se výhodnými nabídkami a poznal tak už značnou část Sirilu.
Nutno podotknout, že lovit sirilské kočky je velmi nebezpečné, rozhodne-li se tedy někdo tuto činnost vykonávat, musí k tomu mít velmi dobrý důvod. Reginhar ho má. Chce se dostat ze Sirilu a jeho situace je velice tíživá. Sirilský Lovec koček je a vždy byl velmi schopný chodec, jen nebyl vždy nakloněn těm správným autoritám. Dokud byl pod vlivem svého mistra, věnoval se hraničářskému povolání vcelku poctivě, ale časem v něm začal hlodat jízlivý hlas, který si všímal nevděku, jakého se mu dostává. Ač velmi nadaný žák a schopný válečník, přesto se stal obětí několika intrik, byl podveden kvůli své dobré vůli a taková životní situace ho natolik roztrpčila, že zavrhl všechno, co až do té doby bránil.
Jednoho dne se mu naskytl pohled, jak skupina loupežníků ohrožuje několik kupců a se vzpomínkou na své mládí nejen, že pobil útočníky, ale nezastavil svou čepel ani před nic netušícími obchodníky. Zloba a zášť mu určily nové místo ve společnosti.
Kariéra lapky mu začala vyhovovat, ale zvyšující se odměna za jeho hlavu nakonec Reginhara donutila opustit kraj. Založil v jedné vesnici požár, pobral, co mělo nějakou cenu, probil se několika vesničany, v nastálém zmatku se ztratil ve tmě a vydal se k pobřeží, kde již měl domluvenou cestu do Sirilu za část své kořisti.
Pyšné město ho ožebračilo rychle, jako i jiné před ním tak, že mu nezbylo nic jiného, než jeho věrný meč. Bez dostatku peněz se náhle ulice otevřeného města stáhly a vidina odjezdu se ztrácela v ranní mlze, protože vyhrožování, oblíbený toť přesvědčovací nástroj, náhle nepůsobil tak, jako ve slušných zemích. Reginharovi došlo, že chce-li se z města dostat, musí pro to něco udělat.
Začal zjišťovat informace a zničehonic si všiml, že vlastně neví nic o Zapovězené čtvrti – slovo dalo slovo a brzy již měl připravený plán.
Již dříve si všiml, že ve městě nejsou žádné krysy, ale nepřikládal této intuici příliš velký význam. Ten začal růst až v momentě, kdy se dozvěděl o kočkách. Náhle se vše vyjasnilo, ale Reginhar si všiml i další věci.
Jeden čas si přivydělával v místním přístavu a uvědomil si, že krysy nejsou dokonce ani tam a po nějaké době se nevyskytují ani na lodích. Napadlo ho, jak by se mohl těm kočkám dostat kobylku. Sirilské kočky totiž, jak ho napadlo, byly šlechtěny především k tomu, aby vraždily krysy a to dělají dodnes jako něco naprosto přirozeného. Hlavní je fakt, že kočky dávají přednost krysám před lidmi a že proto, aby sežraly krysy, udělají cokoliv.
Dohodnout se s krysami (nezapomínejme, že Reginhar je zkušený chodec) nakonec nebyl příliš veliký problém, protože zatímco uzavřeny na lodích nebo vypuštěny do města neměly žádnou šanci na přežití, tak jim nabídl možnost přežití pod jeho ochranou, za poměrně směšnou cenu. Takové krysy mu budou sloužit jako návnada.
Skvělý plán. Skvěle promyšlený. Chyběla v podstatě jen jediná věc: dobrá výzbroj. Ze svých dosavadních zkušeností s kočkami se poučil, že jsou skutečně nebezpečné a nelze je podceňovat. A také, že mu nestačí jen meč, ale přinejmenším je zapotřebí ještě kvalitní samostříl a nejlépe ze všeho pevný luk a smrtící šípy. Takové záležitosti však, a v Sirilu to platí dvojnásob, nevycházejí levně. A tehdy učinil Lovec koček věc, která se ukázala jako osudová chyba.
Půjčil si peníze od Ikrose, sirilského mocného a zazobaného lichváře.
Vše měl pečlivě propočítané, půjčka vystačí na nákup zbraní, střeliva, něco málo do zásoby pro strýčka příhodu, se současným vyplácením za mrtvou kočku bude stačit několik úspěšných dní na splátku dluhu a dále několik mrtvol na cenu za opuštění ostrova. Pokud by šlo všechno dobře, odjížděl by i s nějakým ziskem v kapse. Krys měl dostatek, většinu propašoval do sklepení svého bytu.
Jak uvažoval, tak i učinil, lichvář byl velmi ochotný a vstřícný, a když se dozvěděl, jakým způsobem mu lovec chce peníze vrátit, doporučil dokonce i několik překupníků, u kterých byla v tu chvíli výhodná koupě. Nežádal ani žádného ručitele. Reginhar odcházel s plným měšcem a spokojeným pocitem člověka, který má vše pevně v rukou. Velmi brzy se vyzbrojil a připravoval se provést první past na kočky.
Vše ale nakonec dopadlo poněkud jinak.
Lovec koček byl náhle zničehonic při jedné obchůzce okraden úplně o vše, co do té doby tak pracně získal. Opět se ocitl v situaci člověka, který nemá peníze, ale dokonce ani výzbroj, nic, jen několik krys.
Nezbývalo, než se vydat za lichvářem, a pokusit se ho přesvědčit, aby s dluhem slevil, nebo přinejmenším posečkal. Netřeba příliš zdůrazňovat, že lichvář se jeho návrhům vysmál a před očima mu mával podepsanou smlouvou. Ikrosova tělesná stráž znemožňovala vyhrožovat silou a ponížený lovec byl nucen vyslechnout si řadu posměšků. Lichvář ho však, již s přátelským zkřiveným úsměvem, přesvědčil, že mu dá ještě jednu šanci v podobě nové dlužní smlouvy. Pravda, byla již poněkud nevýhodná a stará smlouva dosud přetrvávala, ale zlomený chodec již neviděl jinou možnost. Zničující osudová rána, která mu byla uštědřena mu znemožnila rozumně uvažovat, byl přesvědčen, že vše dokáže splatit, jen to zkrátka bude trvat déle. Podepsal.
Kočky loví návnadou, vždy s využitím jedné krysy. Když je úspěšný, dokáže takovým způsobem vyřešit i tři kočky, někdy dokonce aniž by přišel o návnadu, ale tato zvířata se už naučila, kdo je jejich nepřítelem. Třebaže kryse neodolají, snaží se samotného lovce vlákat do léčky a zbavit se ho, protože on pochopil jejich slabinu. Jednou z dalších ran, kterou lovec prožil bylo, když ho kočky po několika úspěšných výpravách vystopovaly a vyvraždily celý jeho sklep s návnadami, barbar sám byl rád, že vyvázl s holým životem, ale jeho tvář dodnes zdobí velké jizvy. Reginhar je ale nadmíru opatrný a schopný, domlouvá se s ostatními zvířaty (racky), kteří mu pomáhají v nestřežených okamžicích prchat nebo se vyhnout nebezpečí. Uzavřený a vzteklý, nadělal si nepřátele nejen mezi zvířaty, ale i obyvateli Sirilu. Jeho kdysi jasný a přesný plán se změnil v zoufalý běh o život.
Až mnohem později pochopil, že to byl právě lichvář, kdo zorganizoval loupež jeho vybavení, aby ho donutil podepsat onu nevýhodnou smlouvu a udržel ho v Sirilu co nejdéle. Vědomí, že znovu byl obelhán a podveden, bylo nesnesitelné. Lovec zuřil, ale s danou situací nemohl nic dělat. Chtěl se mstít, ale jemné intriky mu vždy byly cizí. Navíc nebezpečí koček vůči jeho osobě se zvětšovalo s každým dnem. Spojil se tedy načas s jedním významným lupičem, který mu pomohl rozvinout chodcovy schopnosti ve městě, ve kterém se cítil velmi nesvůj. Učenlivý a inovativní chodec se naučil, jak skrýt pach a zamést bezpečně své stopy i v městském prostředí, což jinak chodci dovedou pouze v přírodě, ale jen za vynaložení všech sil, které měl. Slibné spojenectví bylo násilně přerváno kočkami, které si na lupiče počíhaly a Reginhar přišel o moudrého průvodce městem.
Tím si ale znepřátelil uskupení zlodějů, kteří vystupovali pod ochranou zmíněného lupiče, protože ti považovali chodce, a snad i právem, zodpovědným za jeho smrt. Reginhar se musel načas skrývat a jeho dluh narůstal.
Ten, kdo ho chce najít se musí buď dlouho vyptávat, nebo, je-li snad také hraničář, zeptat se zvířat v Sirilu, ta ho jistě znají. Je také zákazníkem Morguly, pro využití svých dovedností je pro něj zapotřebí právě surovin (různé bylinky, chlupy …), které sežene pouze zde. Mrtvá Sirilská kočka na Morgulině stole je jeho dar této staré seschlotině.
Pod vlivem událostí, které ho vlekly životem se z dobráckého hraničáře stal násilník, který se neštítí jakýchkoliv podlostí a na světě nevidí nic dobrého. Nikdo pro něho neudělal nikdy nic dobrého, proč by se tedy on měl snažit? Vykoupit ho z dluhu, nebo pro něj zajistit odjezd ze Sirilu (tajně to ovšem je velmi těžké, lichvářovi lidé si ho velmi hlídají, třebaže jim uniká) by možná byl podivný akt milosrdenství, se kterým by se znovu musel delší dobu srovnávat.
Vydat se s ním lovit kočky je možné, umožnilo by mu to poněkud osvěžit již mnohokrát použité triky na kočky, ale výdělek si bude převážně zamlouvat pro sebe, popřípadě by mu nedělalo potíže využít ty, kteří mu chtěli pomoci, jako návnadu.