Koráb
Na jednom z menších ostrůvků se nachází dříve ztroskotaná loď, dnes sloužící jako exotická nálevna. Na celém vraku již proběhlo množství prací a i přes náklon paluby směrem k moři je celé tělo lodi pevně ukotveno k zemi, zhroucení rozhodně nehrozí.
Návštěvníci se mohou pobavit mnoha různými způsoby. V horní části lodi funguje nálevna, která se svým sortimentem nápojů nemusí nijak stydět. Lodní kuchyně není tak dobře zásobena a dodává zásadně jen jednoduchá rychlá levná jídla (topinky), nebo naopak výsostné speciality z mořských plodů (chobotničky s halucinogenním účinkem). Zkrátka, zdejší kuchyně zažene hlad, ale nenasytí.
Dolní část podpalubí trpí osudem protékající lodi. Za zmínku stojí hned dva neduhy. Prvním je fakt, že dolní patro je zčásti zatopené a tím druhým je nepříjemný zápach linoucí se celou lodí. I přesto je však toto místo hojně navštěvováno, především z důvodu využití zdejších prostorů. Málokterá aréna se může pochlubit zápasy na nože ve vodním špinavém prostředí. Je to drsná zábava, jako všechny krvavé hry, a chybí ji uhlazenost a preciznost městské arény, ale možná právě proto je tak poutavá. Intenzivní zážitky jsou zaručeny, možnost sázek samozřejmostí a mistr soubojů má vždy připraveno několik beden elektrických úhořů pro zpestření souboje.
Kolem korábu kolují zvěsti o prokleté lodi a posádce, která se čas od času zjevuje na palubě. Svědků je možné nalézt nespočet, ale kdoví, zda se jen nejedná o iluzivní marketingový tah místního majitele.
Majitelem korábu je Šereda
Koráb je pod ochranou Razzazadehova bratrstva
Historie korábu
Jestli lodivod zaspal, či zda maják tu noc nesvítil, se už nejspíš nikdy nedozvíme. Jedno je jisté. Jedné bouřlivé noci se objevila ztroskotaná loď na břehu jednoho menšího sirilského ostrůvku. Posádka? Nezvěstní. Náklad? Pár beden hřebíků a shnilého ovoce. Jen několik krys uniklo skrze díru v trupu lodi.
Je až s podivem, že i přes záhadnost celé situace se vmžiku objevilo tolik lidí, kteří přesně věděli, co se s lodí a její posádkou stalo. Přes snahy o obyčejná vysvětlení se nakonec ve všeobecném povědomí usadila zvěst o strašlivé kletbě, která postihla loď již před odjezdem. Svědků ochotných odpřísáhnout vidění duchů nebohých námořníků rázem přibývalo. Odvážlivci ochotní hledat ukrytý poklad v lodi bylo dost, ale prokletého dřeva se netkl nikdo. A tak vrak zůstal trčet na kamenitém břehu, pevně chycený do útesů, které se kdysi staly jeho zkázou.
Po éře neúspěšných lovců pokladů se loď zákonitě musela dostat do rukou buď vynalézavé, či vypočítavé mysli. Po krátkém boji se sirilskou byrokratickou (ne)vůlí skoupil za malý obnos vrak lodi jednooký obchodní pirát zvaný Šereda. Bez váhání veřejně rozhlásil, že se na ztroskotaném korábu hodlá ubytovat a že žádný odvážlivec, který vstoupí na palubu, neodejde s vyschlým hrdlem a ztěžklou hlavou. Na krátkou dobu, neboť nic netrvá věčně a v Sirilu nic netrvá dvojnásob věčně, se koráb stal absolutním středem pozornosti celého rozlehlého města. Krátce, ale dostatečně dlouho na to, aby se z korábu stalo tak útulné místo, jaké z něj jen bylo možné vytvořit.
Tolik nezištných pomocných rukou Šereda za celý svůj život nepotkal. Práce na korábu se pro mnohé stala koníčkem a všichni, kdo mohli, chtěli na stavbě zanechat svůj díl. Vmžiku tak koráb dostal zastřešení a nedlouho poté bylo zpevněno a i nově vydlážděno pobřeží, čímž vznikl důstojný přístup k nálevně.
Koráb se tak snadno mohl stát novým symbolem Sirilu. Takovým, který skutečně stvořili lidé uskutečněním svých fantazií. K tomu však nikdy nedošlo. Jakákoliv přívětivá jednotící myšlenka je v městě žijícím z lidského utrpení a slabosti, nevítanou hrozbou. Co se tedy stalo? Dokud se na celou věc nezapomnělo, neboť i paměť je v Sirilu krátká, šuškalo se, že Šeredovi zachutnaly peníze a zisk tak, že kvůli nim začal zrazovat své přátele. Koráb, nálevnu všech pro všechny, rázně převzal do svých rukou a prohlásil se za suverénního majitele. Začal pořádat krvavé hry v zatuchlém podpalubí a všemožně znovu lákat hosty na stále exotičtější zážitky. Na povrch časem prosákla i informace, že pan majitel pobírá za pořádání zmíněných zábav provize odkudsi z vyšších sirilských míst. Proč a odkud se přesně neví, ale stačilo to k tomu, aby se koráb stal jen další městskou nálevnou plnící tužby platících klientů.